Anna Karenina jako základní dílo světové literatury. Anna Karenina jako příběh velké lásky. Anna Karenina jako oběť povinnosti. Anna Karenina jako ničitel jiných i sebe. Anna Karenina jako pozvánka mezi petrohradskou smetánku. Anna Karenina jako hledání životního štěstí a pravdy. Anna Karenina jako vdaná žena z vyšší společnosti, která se ztratila sama sobě.
Román Lva Nikolajeviče Tolstého začal vycházet na pokračování v roce 1873. V monumentálním díle dokázal autor na pozadí proměnlivé doby průmyslové revoluce v carském Rusku z mnoha úhlů pojmout téma proměnlivosti člověka, touhy po správném životě a hledání mravního zákona a odpovědnosti, touhy po lásce, svobodě a vášni, touhy po nalezení hranic i po jejich překročení. Hlavní hrdinka, žijící v lehce unaveném manželství s vysokým státním úředníkem, se na nádraží náhodou seznamuje s hrabětem Vronským, ambiciózním mladíkem, který do jejího života přinese vzrušení, vášeň, svobodu i zkázu. Jaký je rozdíl mezi nevěrou ženy a muže? Je Anna politováníhodná, nebo provinilá? Zajdeme si spolu na nádraží? Nebo na dostihy? Vronský a jeho kůň, kterému ani neví jak, zlomil vaz…
„Ne, říkejte si, co chcete, špatná žena. Co to bylo za zhoubné vášně! Pořád chtěla dokázat něco zvláštního. A taky dokázala. Zničila sebe a dva skvělé lidi – svého muže a mého nešťastného syna!“