Lev Nikolajevič Tolstoj

„Je to zvláštní, hrozný osud, že jsou oba Alexejové, viďte!“

Anna Karenina jako základní dílo světové literatury. Anna Karenina jako příběh velké lásky. Anna Karenina jako oběť povinnosti. Anna Karenina jako ničitel jiných i sebe. Anna Karenina jako pozvánka mezi petrohradskou smetánku. Anna Karenina jako hledání životního štěstí a pravdy. Anna Karenina jako vdaná žena z vyšší společnosti, která se ztratila sama sobě.

Román Lva Nikolajeviče Tolstého začal vycházet na pokračování v roce 1873. V monumentálním díle dokázal autor na pozadí proměnlivé doby průmyslové revoluce v carském Rusku z mnoha úhlů pojmout téma proměnlivosti člověka, touhy po správném životě a hledání mravního zákona a odpovědnosti, touhy po lásce, svobodě a vášni, touhy po nalezení hranic i po jejich překročení. Hlavní hrdinka, žijící v lehce unaveném manželství s vysokým státním úředníkem, se na nádraží náhodou seznamuje s hrabětem Vronským, ambiciózním mladíkem, který do jejího života přinese vzrušení, vášeň, svobodu i zkázu. Jaký je rozdíl mezi nevěrou ženy a muže? Je Anna politováníhodná, nebo provinilá? Zajdeme si spolu na nádraží? Nebo na dostihy? Vronský a jeho kůň, kterému ani neví jak, zlomil vaz…

 „Ne, říkejte si, co chcete, špatná žena. Co to bylo za zhoubné vášně! Pořád chtěla dokázat něco zvláštního. A taky dokázala. Zničila sebe a dva skvělé lidi – svého muže a mého nešťastného syna!“