Eugene Labiche – David Drábek

aneb To je vražda, hopsala!

„Sapristi, to mám ale žízeň!“

Ke stému výročí vzniku Československé republiky dovolil si náš ansámbl secvičiti aktovku jistého Labiche. Přesunuli jsme její děj z Paříže do nám bližší Prahy, avšak komediální hrot tím nijak neotupili, ba naopak!

Hlavní hrdina, pan Koldinský, spořádaný měšťan a vzorný manžel, si z kopýtka vyhodí jen při výjimečných příležitostech. Právě takovou je oslava vzniku nové Československé republiky. Zážitků mnoho, vzpomínky žádné, praví klasické mejdanové heslo. Když se ale probudíte s kocovinou, suchem v hrdle, totálním oknem a druhou osobou ve vaší posteli, není to úplně v pořádku.

Výhodou je samozřejmě možnost společné rekonstrukce včerejší noci, jenže namísto smíchu z historek, kterými se jednou budete rádi chlubit kamarádům, se dostaví děs. V novinách se objeví zpráva o noční vraždě mladé uhlířky a vy společně nacházíte po kapsách čím dál více jednoznačných důkazů, spojujících vás s tímto zločinem. A aby toho nebylo málo, slídí kolem dotěrný sluha, zvědavá žena a její vlezlý bratr!

A jak bude takové ráno vypadat o sto let později? V roce 2018? V den po prezidentských volbách? Bude kocovina pana Koldinského ze slavení a nebo ze zapíjení smutku? Masaryk nebo Zeman? Adina nebo Bohdalka? Emanuel Moravec nebo Václav Moravec? Noviny nebo mobily?

„Zase to uhlí! Vždycky se znovu objeví, jako krvavá skvrna Macbethovi! Už nikdy v životě nebudu zabíjet uhlířky! Člověk se strašně ušpiní!“