První zmínka o Bydžově se nachází v listině českého knížete Bedřicha z roku 1186. Z této listiny lze usuzovat, že prvním majitelem Bydžova byl Bohuš Bradatý, který byl hradským správcem v Kladsku. Právě přes Bydžov vedla v tomto období polská cesta z Prahy do Kladska. Václav Hájek z Libočan v Kronice české uvádí zmínku o založení Bydžova již k roku 763, ovšem toto datum není možné věrohodně potvrdit a s největší pravděpodobností to je pouhý výmysl autora.

Místo, kde původní ves Bydžov vznikla, se ukázalo jako nevhodné, zřejmě z důvodu chybějícího vodního toku, proto bylo sídlo ještě před rokem 1305 přemístěno na nynější místo a založeno na pravidelném půdorysu. Geometricky pravidelné založení města bylo uplatněno nejen na jeho střed, který tvoří téměř čtvercové náměstí, ale i na jeho předměstí. Pravidelnosti bylo využíváno i při vyměřování jednotlivých parcel. Opevnění města bylo původně velmi prosté, zhotovené z palisád s předsunutými příkopy napájených vodou z řeky Cidliny. Opevnění bylo doplněno dvěmi branami (Pražskou a Hradeckou) a třemi fortnami. Ve městě byl postaven kamenný trojlodní gotický kostel Matky boží a minoritní konvent s kostelem, který byl během husitských válek zcela zničen. Ostatní městská zástavba byla dřevěná. Bydžov měl několik stovek obyvatel a převažoval zde řemeslnicko-zemědělský charakter. Rozloha města byla zhruba 12 hektarů.  Město mělo vlastní lázně, na náměstí a v hlavních ulicích byly várečné domy již od založení města. Ve znaku Bydžova se objevuje královský lev zrcadlově otočený.

V Novém Bydžově se 5. července v roce 1311 zastavil král Jan Lucemburský, který se města ujal a dal jej pod správu hradeckého villika Henlina, město tak nepodléhalo přímo králi, ale odvádělo poplatky svému správci. V roce 1325 král Jan Lucemburský věnoval město Beneši z Vartenberka. Po jeho smrti jej zdědil nejstarší syn Jan, v tomto období se ve městě krátce zastavil král Karel IV. při cestě z Kladska do Prahy. Dalším správcem města Nový Bydžov se stal Čeněk z Vartenberka, pro jeho dluhy u krále Václava IV. se však město dostává opět do královských rukou. Vysoká šlechta se však proti králi vzbouřila a mezi odňatými městy byl i Nový Bydžov. Část Bydžova, opět kvůli dluhům, přešla do vlastnictví Smila Flašky z Pardubic. Zbytek města byl propůjčen bratrům Janu a Čeňkovi. K vartenberskému bydžovskému panství patřily vesnice Starý Bydžov, Parna, Skřeněř, Humburky, Slámův dvůr u Chudonic, Zdechovice a Prasek.

Panství bylo prodáno Vilému z Pernštejna za 14 000 kop grošů českých. Došlo k velkému hospodářskému rozvoji města a to i vlivem udělení rozsáhlých privilegií. Za Pernštejnů vzniká židovská komunita v severovýchodní části města. Významným dokladem je zápis o založení židovského hřbitova v roce 1520. Tento hřbitov je dochován dodnes a patří mezi nejstarší v Čechách. Po smrti Viléma se panství ujal jeho syn Jan z Pernštejna. Město neušlo již několikátému požáru, který zničil pivovar, masné krámy a další domy.

Smlouva o výkupu z poddanství byla podepsána 6. ledna 1569, cena byla dohodnuta na 10 000 kop grošů českých a ročně museli Bydžovští odevzdávat 50 kop grošů českých císařovně, jako české královně. První poplatek platili Marii Španělské, manželce císaře Maxmiliána II. Tímto vykoupením se Nový Bydžov stal svobodným královským věnným městem a obyvatelům okolních vesnic se město stalo vrchností.

Zdroj: ing. Miloslav Mikulka